Terasa restaurace Rychty na Račánku je místem, z něhož se těžko odchází.... Mnozí hosté se vracejí kvůli posezení u bytelných stolů z kulatiny - při dobrém víně, jehož výběr není všude běžný. Také jiné dobré pití po dobrém jídle Vás tu dokáže pozdržet i po západu slunce. Tehdy postupně tmavne ježatý hřeben smrčin na obrysu mohutného vrcholu hory Ždánov - až splyne s hvězdnatou oblohou ... a Vy vdechujete plnými doušky snad nejčistší vzduch ve střední Evropě ... mizí starosti všedního dne - je Vám báječně ...

Budete-li se vracet po procházce večerním stmíváním zpět k "Račánku", osvětlená terasa Vás bude zdálky vítat a "přitahovat" zpět mezi rozesmáté a šťastné lidi.

...v krásném zimním dni, kdy jiskří sníh v paprscích slunce, si možná rádi vezmete svůj voňavý svařák a vyjdete na chvilku na terasu - zamyslet se - co třeba naplánovat svoji letní dovolenou tady - na "Račánku"...

 

Přímo na Rychtě na Račánku nejsou zatím chováni vlastní koně, kteří by mohli být k dispozici hostům. Vyjížďky s kvalifikovaným doprovodem však můžeme po včasné předchozí dohodě zajistit v nejbližším okolí "Račánku". Je možné zajistit vyjížďku jak v anglickém, tak i westernovém sedle. Dotažte se u nás předtím, než přijedete, a my zjistíme, zda to bude možné ve Vámi požadovaném termínu zajistit.

Šumavské lesy jsou opravdovým rájem pro houbaře, vzhledem ke skutečnosti, že v okolí nejsou žádné větší průmyslové podniky, není půda v lesích zničená a houby zde rostou opravdu hojně. Sezóna začíná přibližně koncem července (v závislosti na počasí), od našeho penzionu je opravdu nepatrný kousek do lesa a nestane se, že by člověk nenasbíral alespoň na smaženici.

Najdete hřiby pravé, klouzky, hřiby kováře, přehršle lišek, masáky (muchomůrka růžovka), suchohřiby, křemenáče, kozáky a další skvosty. Pozor si ale dávejte na Hřiby žlučníky (hořčáky), protože jim se v šumavských lesích daří obzvláště dobře - klobouk má jednobarevný světle hnědý nebo šedohnědý, o rozměru asi 5-15 cm. Rourky v mládí jsou úplně bílé, ale pak postupně hnědnou. Třeň olivově nažloutlý až olivově okrový, s výrazně vyznačenou tmavší plasticky vystupující síťkou. Bílá dužnina. Výtrusný prach je masově růžový. Pokud si nejste jistí, stačí ochutnat maličký kousek – je opravdu prudce hořký.

Zásady správného houbaře :

1. Snad nejdůležitější zásada každého dobrého houbaře zní: Sbírám pouze to, co dobře znám! Ne nadarmo se totiž říká, že každá houba je jedlá – některá ale jen jednou! A pamatujte – i na jedovatých houbách si pochutnávají slimáci a hmyz.

2. I když jde o druh, který nesbíráte, nikdy ho nerozkopávejte. Hřibovité houby raději vykruťte (vzniklou jamku přikryjte, aby podhoubí nevysychalo), bedlovité je zase lepší odříznout.

3. Nesbírejte staré houby,které na dotyk připomínají vatu a nesbírejte ani příliš mladé houby, zde se Vám může snadno stát, že je zaměníte s nejedlým druhem.

4. Rozhodně nehoubařte v blízkosti silnic ani v městských parcích, protože tam houby obsahují nejvíce škodlivin.

5. Sbírejte je nejlépe do košíku, případně do papírového sáčku a nenechejte je ležet v příliš mnoha vrstvách na sobě, aby se nezapařily. I jedlá houba totiž může, pokud je zapařená, dokonale zkazit žaludek!

6. Zpracovat houby musíte co nejdříve: nejlépe tepelně, nebo je zamrazit. V ledničce rozložené na talíři vám pak vydrží klidně i 3 dny.